Mnoho lidí si v poslední době stěžuje na kroky vlády. To by nebylo nic neobvyklého, neboť se tak děje téměř vždy. Strany slíbí, že nebudou zvyšovat daně nebo že zavedou daňové přiznání ve formátu A4 (1 strana) a po převzetí moci zjistí, že jeden slib se jim až tak nehodí plnit a na druhý omylem zapomenou. K tomu zavedou celou řadu opatření a změn, o kterých se rovněž zapomněly zmínit nebo nechali na posledních stránkách programu. Stane se, lidé protestují. Mají čtyři roky na to, aby přemýšleli o své volbě a buď ji později potvrdili, nebo změnili. Opozice ví, že mnoho zákonů lze změnit, některé hůře. Co je však nešťastné, je fakt, že současná vláda se spolkem poslanců LIDEM posunují hranice únosnosti. Zkrátka procesy, jež byly dříve těžko představitelné, se dějí jako na běžícím pásu.
Co je tím myšleno? S kroky vlády nesouhlasím, vadí mi v podstatě od svého vzniku. Smířil jsem se s faktem, že volby zkrátka nedopadly tak, jak bych si přál, a čekají nás čtyři roky s pravicí. Nepovažoval jsem to za konec světa, moc dobře jsem věděl, že lidé časem prokouknou. Nikdy jsem neměl problém s nalezením práce. A je jedno, zda to bylo v České republice nebo Německu. Mám vystudovanou vysokou školu, pár let praxe a domluvím se plynně dvěma jazyky. Přesto jsem byl na diskuzích kvůli svým levicovým postojům napadán a bylo mi vysvětlováno, že jsem neúspěšný, neschopný a líný. Vládla tu zkrátka atmosféra, že když zvolíte pravici, stane se z Vás přesný opak toho, co mi bylo sdělováno. Osobně nepovažuji tedy za nejhorší, že vládne pravice, nýbrž způsoby jaké si v posledních dvou letech osvojila.
Vše začalo projednáváním zákonů v tzv. stavu legislativní nouze. Poslanci vládních stran zkusili využít nástroje, jenž byl do Ústavy vložen kvůli mimořádným událostem. Aby se zkrátka mohly rychleji uvolnit peníze například na likvidaci povodní nebo humanitární pomoc. Vláda toto opatření zneužila, aby mohla lidem „rychleji“ ulevit třeba od plného příspěvku ze stavebního spoření, navíc retroaktivně. Ústavní soud byl ovšem proti, zákony musely být schváleny řádně a ministr Kalousek byl nucen poslat lidem státní příspěvek dodatečně.
Poté se sněmovna s vládní většinou pokusila několikrát omezit opozici, ale to nebylo ještě nic proti tomu, co teprve mělo přijít. Ve vazební věznici sedí již několik měsíců poslanec Rath(ČSSD), jenž byl zatčen pro podezření z korupčního jednání. Poslanci Škárka(VV) a Bárta(VV) byli nepravomocně odsouzeni za korupci, odposlechy poslankyně Kočí(VV) s nepublikovatelnými výrazy byly publikovány ve všech novinách. Odposlechům neunikl ani poslanec Bém(ODS), který si s kmotrem Janouškem parceloval Prahu. Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny rezignovala na svůj post poté, co byla Sněmovnou vydána k vyšetřování neprůhledné zakázky letadel CASA.
Vrchol všemu nasadila ovšem poslankyně Peake, která uprostřed volebního období založila vládní stranu. Utrhla si několik poslanců z Věcí veřejných, získala pro svou stranu ministerské posty, sama se stala místopředsedkyní vlády pro boj s korupcí a začala psát volební program své nové politické strany. Paradoxní je fakt, že ona a další „přeběhlice“ Lenka Andrýsová stihly ještě jako členky Věcí veřejných sepsat kodex poslance VV, kde možnost přeběhnutí velmi kritizují.
Vláda díky přeběhlici Peake obnovila svou většinu a zbavila se tak nepohodlných Věcí veřejných, které pravda občas brblaly a dožadovaly se plnění programu, za který dostaly od voličů důvěru. Tato starost Peake zcela odpadla. Místo toho se zbavila nedostatečně loajálního ministra dopravy Dobeše, který podle svých slov nechtěl dávat zakázky firmě, jež shodou náhod darovala nové straně Peake 2,25 milionu. Jsme malá země, jistě náhoda. A navíc si za podporu kontroverzních daňových zákonů nebo církevních restitucí vymohla změnu jednacího řádu. Chce mít svůj vlastní poslanecký klub, ale má jen 8 poslanců. Vždy, když se v minulosti měnil jednací řád, dělo se tak po dohodě s opozicí. Peake ovšem zavedla nová pravidla. Většina je většina, klub bude.
V obcházení pravidel, politické korupci a ohýbání Ústavy vidím největší problém této vlády. Dávají znamení každé příští vládě, že takové chování je přípustné. A to je chyba.
