Stát a jeho zodpovědnost

Stále častěji a stále ve větší míře se objevují reklamy na vstup do druhého pilíře vládní reformy penzí. Reklamy hrají na city nebo na strach z nedostatečného zabezpečení ve stáří. Apelují na vlastní odpovědnost a ukazují "neodpovědný stát". Pro své teorie zveřejňují demografické studie a varují před malým počtem narozených dětí. Prezident Asociace penzijních fondů Karel Svoboda jde ještě dál a tvrdí, že současní mladí lidé budou mít své důchody poloviční než jsou nyní. Co ale stát a jeho zodpovědnost?

Pro odpověď na takovou otázku bychom se měli ptát, proč vlastně stát potřebujeme a co stát představuje a jak ho vnímáme. Já stát vnímám jako prostředek pro boj s chudobou (chci se projet ve svém autě, aniž bych se obával, že mi ho někdo na semaforu sebere), garanta dodržování společně uznaných pravidel (zákony platí pro všechny a je to základní podmínka pro život, dopravu nebo obchod), zajišťovatele bezpečí a bezpečnosti (máme armádu, integrovaný záchranný systém, jako země jsme v NATO), poskytovatele zdravotní péče a přístupu ke vzdělání  (každý má právo na zdravotní vyšetření, svobodný přístup ke vzdělání) a regulátora trhu (základní podmínky pro fungování svobodného trhu). Jistě by se toho našlo mnohem víc, napsal jsem základní funkce, které mně jako první přišly na mysl.

Zpátky k penzím. Snad žádný demograf, který se svým oborem živí nebo ho dokonce vyučuje, nevidí demografický vývoj tak černě jako lidé, jejichž firmy prodávají finanční produkty, nebo politici, kteří reformu prosadili. V procentech HDP vydáváme na důchody méně než jiné země v EU (například Polsko, Slovinsko nebo Maďarsko). Co se zvyšující se produkcí práce? A ještě mi nikdo nevysvětlil, jak druhý pilíř přispěje k boji s demografickým vývojem. Pokud by se do druhého pilíře přidalo hodně lidí, velmi výrazně bychom oslabili současný první pilíř. Tedy bychom ze strachu z budoucího nedostatku peněz v prvním pilíři, vyvolali jeho krizi rovnou v roce 2013. To mi zrovna rozumné nepřijde.

Přesto vezměme v potaz výhružky prodavačů fondů a představme si situaci, že by v budoucnu opravdu "na důchody nebylo". Když budeme počítat s tím, že tu stále bude stát, jak si tito lidé představují, že bude společnost fungovat? Bude ještě vůbec demokracie? Představa, že se několik procent populace zajistí na důchod a zbytek bude hladovět bez příjmu? Kdykoliv se začnou ve společnosti projevovat celospolečenské problémy, občané se právem obrací na stát, aby je prostřednictvím volených zástupců řešil. Vyzývají k tomu i odborníci. Naposledy například při oznámení historicky nejvyšší nezaměstnanosti.
Bude-li někdo prodávat produkt typu investiční fondy, termínované vklady, spořící účty nebo stavební spoření s tím, aby si lidé ušetřili více prostředků na stáří, nemám proti tomu absolutně nic. Argumentace polovičních důchodů nebo absence důchodů je ovšem lichá. Pokud má být v budoucích letech stát a pokud má zůstat stát demokratickým, na důchody zkrátka být muset bude. Jakou bych měl jinak jistotu, že mé prostředky v druhém pilíři zůstanou?