Nejprve je nutné nalít si čistého vína. Česká republika není „pupek“ světa, nejsme potravinově soběstační, nemáme silnou armádu, nemluvíme světovým jazykem, nemáme kolosální nerostné bohatství, nevlastníme nejvýznamnější společnosti, banky. Vinou vzestupu nových ekonomických mocností (např. Brazílie, Indie) se vliv samostatné České republiky na světové události ještě více marginalizuje. Po vzoru Cimrmana můžeme situaci hodnotit ve smyslu, že se nám může nelíbit, můžeme s ní i nesouhlasit, ale to je tak asi všechno, co můžeme dělat.
I přes naši velikost, ekonomickou sílu a další aspekty můžeme velmi dobře ovlivňovat dění v Evropě právě díky Evropské unii a Evropskému parlamentu. Co je na EP významné a pro mnoho občanů zůstává skryto, je fakt, že parlament je rozdělen do tzv. frakcí. Frakce sdružují jednotlivé národní strany podle jejich programu a ideologie. Zamezují se tak národnostní půtky a poslance nutí ke spolupráci. Země nestojí proti sobě, postoje zemí se hájí uvnitř frakcí. Osvěžující je snaha o maximální a širokou shodu. Jaký rozdíl proti naší Poslanecké sněmovně, kde současná většina válcuje menšinu - zcela bez skrupulí.
Občané EU tvoří 7% procent celkové populace, EU generuje 25% globálního HDP a zároveň alokuje 50% globálních sociálních výdajů. Pokud chceme tuto úroveň udržet a dále rozvíjet, nemůžeme jinak, než velmi úzkou spoluprací. Nelze se vracet v čase, musíme akceptovat pravidla současného světa, kde jako malá, závislá ekonomika (ČR) sami nepřežijeme. Mottem Evropské unie je „Jednota v rozmanitosti“, které vystihuje vše.
Nesmíme Evropu chápat jako nepřítele, nýbrž jako šanci. Nehledejme v ní cizí velmoc, snažme se naopak využít obrovský potenciál, který nám sjednocená Evropa nabízí. Prosaďme své zájmy uvnitř a buďme aktivní. Važme si míru, který naše prarodiče neměli.