Evropa není nepřítel, je to šance!

Příliš dlouho jsme byli pod vlivem mocností, příliš dlouho jsme měli na koho nadávat, že si s nabytou svobodou a vlastní suverenitou nevíme příliš rady. Politici občas vycházejí lidem vstříc a jejich poptávku po mocnosti naplňují ukazováním na Evropu a Evropský parlament. Myslím, že je to škoda. Nevnímám Evropu jako nepřítele, nýbrž jako šanci.

Nejprve je nutné nalít si čistého vína. Česká republika není „pupek“ světa, nejsme potravinově soběstační, nemáme silnou armádu, nemluvíme světovým jazykem, nemáme kolosální nerostné bohatství, nevlastníme nejvýznamnější společnosti, banky. Vinou vzestupu nových ekonomických mocností (např. Brazílie, Indie) se vliv samostatné České republiky na světové události ještě více marginalizuje.  Po vzoru Cimrmana můžeme situaci hodnotit ve smyslu, že se nám může nelíbit, můžeme s ní i nesouhlasit, ale to je tak asi všechno, co můžeme dělat.

I přes naši velikost, ekonomickou sílu a další aspekty můžeme velmi dobře ovlivňovat dění v Evropě právě díky Evropské unii a Evropskému parlamentu. Co je na EP významné a pro mnoho občanů zůstává skryto, je fakt, že parlament je rozdělen do tzv. frakcí. Frakce sdružují jednotlivé národní strany podle jejich programu a ideologie. Zamezují se tak národnostní půtky a poslance nutí ke spolupráci. Země nestojí proti sobě, postoje zemí se hájí uvnitř frakcí. Osvěžující je snaha o maximální a širokou shodu. Jaký rozdíl proti naší Poslanecké sněmovně, kde současná většina válcuje menšinu -  zcela bez skrupulí.

Občané EU tvoří 7% procent celkové populace, EU generuje 25% globálního HDP a zároveň alokuje 50% globálních sociálních výdajů. Pokud chceme tuto úroveň udržet a dále rozvíjet, nemůžeme jinak, než velmi úzkou spoluprací. Nelze se vracet v čase, musíme akceptovat pravidla současného světa, kde jako malá, závislá ekonomika (ČR) sami nepřežijeme. Mottem Evropské unie je „Jednota v rozmanitosti“, které vystihuje vše.

Nesmíme Evropu chápat jako nepřítele, nýbrž jako šanci. Nehledejme v ní cizí velmoc, snažme se naopak využít obrovský potenciál, který nám sjednocená Evropa nabízí. Prosaďme své zájmy uvnitř a buďme aktivní. Važme si míru, který naše prarodiče neměli.

Autor: Jan Novak | pátek 26.4.2013 18:44 | karma článku: 16,74 | přečteno: 671x
  • Další články autora

Jan Novak

Nenávist je největším zlem dneška

24.4.2017 v 13:53 | Karma: 13,82

Jan Novak

Jsou (mladí) lidé v Česku jiní?

17.3.2016 v 2:00 | Karma: 16,69

Jan Novak

Prague pride a ochrana dětí

28.7.2014 v 23:59 | Karma: 15,46

Jan Novak

Má cenu bojovat

14.11.2013 v 11:44 | Karma: 15,95

Jan Novak

O společnosti a rovnosti

30.9.2013 v 1:12 | Karma: 15,21

Jan Novak

Pohádka o politické přehradě

28.9.2013 v 11:33 | Karma: 8,91

Jan Novak

Kritika z gauče a od monitoru

7.8.2013 v 11:51 | Karma: 10,74

Jan Novak

Česko na křižovatce

27.6.2013 v 16:53 | Karma: 18,45

Jan Novak

Karolina Peake - morální autorita?

23.6.2013 v 16:08 | Karma: 34,79

Jan Novak

Stát a jeho zodpovědnost

11.2.2013 v 2:35 | Karma: 16,18

Jan Novak

Karel a Karel

11.1.2013 v 12:24 | Karma: 22,96

Jan Novak

Nabídka, kterou nelze odmítnout

7.11.2012 v 16:24 | Karma: 32,05

Jan Novak

Těžká pozice sociální demokracie

20.10.2012 v 1:07 | Karma: 16,31
  • Počet článků 46
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2078x
Je mi 30 let. Jsem bakalář Technické fakulty, České zemědělské univerzity, obor Obchod a podnikání s technikou. Jsem jedním ze zakladatelů spolku Idealiste.cz. Mám rád fotbal a hokej, v poslední době spíše pasivně. Ve volném čase se věnuji politice, chodím plavat, běhám nebo hraji florbal.

Seznam rubrik