Mediální svět odstřihnutý od reality

V minulém týdnu jsem se pustil do zajímavého rozhovoru s člověkem, který na rozdíl ode mě poznal období před rokem 1989 jako dospělý člověk. Mluvili jsme o současném tisku, televizi zkrátka mediálním světě. Společně jsme našli jednu velmi smutnou paralelu. Tak jako tehdy i dnes popisují novináři v tisku nebo reportéři v televizi život takový, jaký ve skutečnosti není. Mnoho lidí to cítí a podle toho tak i na svět médií reagují.

Dříve ukazovaly televizní pořady i novinové články, jaký by život v tehdejším Československu měl být. Realita byla však odlišná. Dnes dochází k tomu, že lidé přecházejí od seriózního tisku k bulvárním médiím typu Blesk, Parlamentní listy apod. Ne proto, že by snad byli všichni tak povrchní. Mají pocit, že tam jim ještě říkají pravdu, aspoň někdy. Upozorní na jejich problémy, spočítají rozdíl v nákupech u nás a v zahraničí nebo se nebojí napsat, že důchodová reforma z pera současné vlády je paskvil, který nikomu nic nepřinese. Snad kromě finančních skupin.

I v dnešní době jsou média plná zpráv, které lidi vůbec nezajímají. Pokud žijete v sousedství lidí, kde několik Vašich známých ztratí práci, soused bojuje s exekucí, druhý soused přijde o dávky na postižené dítě, jsou Vám kauzy typu Putna, ÚSTR nebo jmenování velvyslanců s prominutím úplně ukradené. Lidé chtějí vědět, jestli pro ně bude práce, zda umístí dítě do školky nebo zda najdou pečovatelský dům pro své rodiče.

Rychlostí doby, centralizováním mediálních center není již čas jezdit do regionů a snažit se lidem důkladněji porozumět, zeptat se na jejich problémy. Odtržení od reality narůstá. Novináři jsou soustředění do velkých měst s nadstandarními službami i nadstandardními platy. Pokud se v takovém městě koná demonstrace, stávka, občas se dokonce neubrání veřejnému posměchu. Málo jsou vidět články, kde by se většího počtu účastníků ptali, proč tam jsou, co jim na současném systému vadí. Málo se snaží pochopit, kde se bere zloba lidí.

Nejlepším příkladem odtržení od reality byla přímá volba prezidenta ČR. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem podporoval a volil Jiřího Dienstbiera. I dnes jsem přesvědčen, že lepší volba mezi kandidáty nebyla. Nicméně zejména druhé kolo ukázalo něco, co bychom neměli ignorovat. Lidé odpustí lhaní, neférovou kampaň, nehezkou rétoriku u někoho, kdo vypadá, že chce hájit jejich zájmy. I přes obrovskou, pozitivní a nápaditou kampaň Karla Schwarzenberga, jež byla navíc podepřena podporou řady herců, zpěváků, podnikatelů, lékařů či vědců, nedokázali voliči dát hlas někomu, kdo dopustil jako předseda strany TOP09 jmenování Drábka ministrem práce a sociálních věcí, Kalouska ministrem financí nebo Hanákovou ministryní kultury. I přes obrovskou mediální podporu, prohrál s člověkem, jenž u voličů vzbudil pocit, že je jeden z nich. Možná není, ale na rozdíl od "Karla" vzbudil!

Pokud Vás zajímají mé názory, přidejte s k mé stránce na Facebooku:
www.facebook.com/jan.novak.idcz