Napětí vrcholí, novináři čekají. Karel však stále nepřichází. Všichni se sešli, aby natočili poslední předvolební rozhovor, aby zkrátka ještě oslovili poslední voliče. Tisková mluvčí nervózně mrká, nevydrží stát na jednom místě. Zkouší telefonovat, ale bez úspěchu. Mezitím se v šatně prezidentského kandidáta odehrává dramatický rozhovor.
Karel 1: Ahoj Karle, tak ty jsi pankáč jo?
Karel 2: Jojo, na stará kolena mě to chytlo.
Karel 1: To já jsem předseda TOP09 a její tvář na billboardu.
Karel 2: Já jsem takovej frajer, že mě podporují i ti, kdo proti té tvé partaji psali protestsongy.
Karel 1: Vážně? Já to moc nesledoval, hlasovali jsme o restitucích, snižovali jsme důchody, zvedali daně a v závěru jsme museli šoupnout teplá místečka Tluchořovi, Šnajdrovi a Fuksovi, aby nám už dali pokoj.
Karel 2: To bych dělat nemohl, pak by si mě nikdo nedával do klopy. Neměl bych tolik podporovatelů.
Karel 1: Já jsem koukal. Je to legrace. Ty máš Svěráka, já mám Drábka. Ty máš Vetchého, já mám Bessera. Ty máš Jiřičnou, já Hanákovou, ty máš Hřebejka a já zase Kalouska.
Karel 2: Každý máme holt svůj tým. Tys taky podpořil Klausovu amnestii ne?
Karel 1: Jo podpořil, ale jen na začátku. Lidem se to, pravda, moc nelíbilo.
Karel 2: A s tím Čunkem to tehdy bylo jak?
Karel 1: Myslel jsem, že s ním sedět ve vládě nemohu, ale nakonec jsem to nějak zvládl.
Karel 2: Máš celkem kuráž, to se musí uznat. A s tím jdeš i do voleb?
Karel 1: Zkusím to. Historie tě zkrátka vždycky dožene, ale co ty? Myslíš, že ti stačí ta tvá líbivá kampaň, řada podporovatelů a koncerty?
Karel 2: No hlavní je, aby si mě nikdo nespojil s Tebou. To by byl můj konec.
Do šatny přichází tisková mluvčí. Spadl ji kámen ze srdce, tisková konference je zachráněná! Karel stojí před zrcadlem a něco drmolí.
Tisková mluvčí: Karle, pojďte, novináři už čekají.
