Není to zdaleka poprvé, kdy jsem zaznamenal otázku na politika, která zněla ve smyslu: "A pracoval jste někdy?" Podobné otázky většinou nemají za cíl něco o člověku zjistit. Pokládány jsou většinou těm, kdo mají dlouhou politickou kariéru. Mají ukázat, že politik nepracuje. Ale copak politika není práce? Samozřejmě, že ano.
Sám politikem z povolání nejsem a nevím, zda jím někdy budu. Spíš ne. Mám k tomu povolání velkou pokoru a podobné dotazy mě proto neskutečně vytáčí. V politice se dlouhodobě pohybuji a sleduji vše, co je s povoláním spojeno. Kromě stresu, neuvěřitelného tlaku se s výkonem pojí i obrovská odpovědnost. Může to být odpovědnost morální, vůči vašim voličům nebo trestněprávní. Do problému se zákonem se nemusíte dostat vědomě. Stačí, když nedbalostí, opomenutím nebo chybou překročíte svou pravomoc.
V politice ztrácíte soukromí, volný čas a nemáte pravidelnou pracovní dobu. Politik je politikem stejně v pondělí ráno jako v sobotu večer. Pryč jsou časy, kdy bylo cílem přežít pátek odpoledne a navázat pak plynule v pondělí. Rozšířením internetu, sociálních sítí i nekončícího zpravodajství je nemožné se ze své role vyzout. Kdykoliv vám může kdokoliv zavolat a chtít po vás reakci. I mlčení je reakcí.
Ve společnosti vzniká a dlouhodobě se drží zvrácená představa, že člověk, který vyniká ve své profesi např. jako podnikatel, herec či sportovec bude vynikat i v profesi politika. Může. Ale rozhodně to není pravidlem. Pokud budete dvacet let řídit firmu, rozhodně naberete spoustu zkušeností, ale neznamená to, že jste nejlepší kandidát pro řízení obce, kraje či státu.
Podobné představy je třeba odmítnout. Lidé, jež dlouhodobě působí ve volených veřejných funkcích, musí pro své myšlenky, nápady a ideály získávat nejen podporu členů svých stran a hnutí, musí získávat i podporu občanů v demokratických volbách. Přesvědčovat každých xy let, že stojí za to dát důvěru právě vám, je mimořádně složitá a náročná práce. A pokud v ní chcete vynikat, musíte na sobě tvrdě pracovat a důsledně a dlouhodobě se jí věnovat.
