Má představa o prezidentovi ČR.

Úvaha nad českým prezidentem, nad tím co říká a jak se chová, mě vedla k napsání článku. Prezident se při nástupu do úřadu dušoval, že bude zastupovat všechny občany naší země. Na začátku to tak mohlo chvíli vypadat, v současné době ani trochu. Pokusím se z pohledu průměrného občana vysvětlit, proč pro mě Václav Klaus není a ani nemůže být mým prezidentem.

Zkusme se podívat nejprve na stav české společnosti. Když si například pročtu různé nadpisy či celé články o tom,  co jsou schopni lidé udělat pro pár korun nebo jednoduše: „aby vydělali“, mám husí kůži. Je mnoho takových , pro které je podvod, lichva nebo lhaní denním chlebem. Další problém vidím ve vnímání korupce v naší zemi. Domnívám se, že dokud bude panovat názor, že lidé kteří něco rozkradou či vytunelují, jsou lidé schopní a šikovní, celá naše společnost půjde rychle a přímo do pr… ano.. přesně tam! Dodržování morálních hodnot je v ČR slabost, nikoliv ctnost.
Česká republika je demokratický stát s liberální ústavou a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.  Hlavou státu je prezident republiky, jenž je volen nepřímo Parlamentem ČR. Nevidím zásadní rozdíl mezi volbou přímo nebo nepřímo. Vždy bude pro někoho přijatelným více pro jiného méně. Tento fakt samozřejmě respektuji a nevidím na něm nic špatného. Zásadní problém vidím v porozumění konkrétní funkci. Myslím, že současný prezident vůbec nechápe svůj význam v rámci České republiky. Někdy mám dokonce dojem, že úřad prezidenta a samotná funkce je jakýsi „štempl“ či posvěcení názorů a postojů konkrétní osoby. S tím však naprosto zásadně nesouhlasím.
Podle mého názoru, je volbou prezidentem republiky předáno konkrétní osobě zásadní poslání a postavení v rámci naší země. Samozřejmě má právo podílet se na utváření představy veřejnosti o této pozici, ale také určuje, jak bude ČR vnímána ve světě, jaký vztah budou mít k funkci občané.  Zda si budou svého prezidenta vážit, uctívat nebo ho naopak ignorovat či dokonce opovrhovat jím.
Prezident si musí uvědomit, že jakýkoliv jeho výrok je okamžitě dáván do souvislosti s naší zemí. Jakýkoliv jeho postoj určuje, zda budeme vnímáni jako partner konstruktivní nebo destruktivní. Tím, že se stane člověk prezidentem, vykročí z pozice občana s minimální globální odpovědností na místo s odpovědností maximální.
V úvodu jsem se zamýšlel nad českou společností a poklesem morálky. Jaký to má význam směrem k prezidentské kanceláři? Ohromný. Nejsme monarchií, nemáme zde žádnou privilegovanou rodinu, ke které bychom mohli vzhlížet, uznávat ji, či dokonce ji mít rádi. V dnešní době zoufale hledáme morální podporu a vzor, nemáme královskou rodinu jako jiné země. Ač je hlavním náboženstvím na našem území křesťanství, jsme z velké části  (asi 90%) ateisté. Takže i zde nám chybí tolik potřebné vzory. My máme jen prezidenta, funkci, jež se přímo nabízí, aby byla opravdu pro všechny občany. A je úplně jedno, jestli jsem levičák nebo pravičák. Jestli mám peníze, nebo třeba protestuji s odboráři. Prezident by měl být morální autoritou pro všechny občany, pro učitele, investory, kadeřníky, zedníky či prodavače. Měl by zachovávat respekt k menšinám i odlišnostem. Současný prezident takový není, příští snad bude.