Proč jsem levičák ?

Dnes jsem od jedné překrásné slečny dostal otázku, co mě přivedlo k sociální demokracii. Když jsem se slečnou rozloučil a vzpamatoval se z milého setkání, začal jsem o otázce přemýšlet. Proč jsem vlastně levičák?

Rozhodně nemohu říct, že by šlo o výchovu. U nás v nejužší rodině se politika nikdy moc neřešila, nebo jsem to aspoň jako dítě nevnímal. Ale co jsem tak mohl sledovat, byl směr vždy spíš doprava. Má širší rodina byla politicky aktivnější. U různých příbuzných nebo známých jsem slýchával o důležitosti volby Občanské demokratické strany.

Ani prostředím to nebylo. Vyrostl jsem v poměrně bohaté Praze, která mi i dnes připomíná bublinu nebo skleník, ve kterém lidé spokojeně žijí a nestarají se o to, co se děje mimo.  

Asi prvním kontaktem s politicko-občanským tématem byly diskuze na internetu. Setkal jsem se s velmi nepříjemnými příspěvky určeným homosexuálům. Naprosto přirozeně jsem se jich začal zastávat a doslova za ně bojovat. Vytáčelo mě to a nechápal jsem, kde se v lidech bere taková nenávist k odlišnosti. Bojoval jsem dokonce tak vehementně, až jsem dostával soukromé zprávy, zda jsem "jejich" nebo jen bojuju za "protihráče".

Dalším dílem mozaiky byla snaha o rovný přístup ke vzdělání. Sledoval jsem poměry v různých zemích, protesty studentů proti školnému i neustálé snahy o zavedení něčeho podobného i u nás. Zkoumal jsem výsledky univerzit, srovnával přístupy a studoval systémy. Pokračoval jsem v diskuzích, bránil podmínky pro vysokoškoláky a dospěl k názoru, že nejvhodnější systém hodný následování pro naši zem je finský - bezplatný! Finsko má skvělé srovnávací výsledky, unikátní řeč a malý počet obyvatel, kteří ho ovládají. Ano tohle je cesta.

Ve 21 letech jsem se rozhodl pro studium v programu Erasmus. Vybral jsem si univerzitu RWTH v německém městě Aachen. Tento rok s oblibou označuji jako nejlepší v mém životě. Poznal jsem toho tolik, že by to stačilo na knihu. Poznal jsem, že mé názory, které prosazuji v Česku s mírným studem a bojácností, jsou v Německu naprosto běžné, majoritní. Poznal jsem mnoho Němců, kteří jsou hrdými členy německé sociální demokracie. Seznámil jsem se s Francouzi, Nory, Finy, Švédy a jejich filosofie a pohled na svět mě naprosto uchvátil.

Po návratu jsem politiku sledoval stále častěji, pročítal jsem programy politických stran a pravidelně jsem sledoval politické pořady. Bavilo mě, jak se Němci zajímají o věci veřejné, jak budují občanskou společnost a chtěl jsem to zkusit i u nás.

Postupným vývojem jsem si utřídil myšlenky a pokusil se vysvětlit, že tomu skutečně věřím. Základ vidím v rovnosti před zákonem. Věřím ve společnost, kde každý platí v daňovém pásmu dle svých možností. Sám mám ambice být v té nejvyšší skupině. Mám rád peníze, rád je utrácím, ale nemyslím si, že je to v životě to nejdůležitější. Vnímám skutečnost, že jsou silné sociální státy na předních místech v konkurenceschopnosti a zároveň mají nejnižší nezaměstnanost. I kvalita života tam vede. Považuji za nezbytné, aby každý mohl studovat dle svých schopností a nikoliv peněženky. Chci žít v sociálním smíru, kde se nebudu bát jít do parku nebo jezdit v nezamčeném automobilu. Bráním menšiny a neodsuzuji odlišnosti. Odmítám ghetta a svážení lidí tam, kde na ně není vidět. Upřednostňuji prevenci před represí. Přesně pro to všechno jsem levičák, proto jsem sociální demokrat.