Česko na křižovatce

Česká republika se nenachází v dobrém stavu. Stále trvá nejdelší recese v historii, nezaměstnanost je na nejvyšší úrovni a roste zadluženost země. Ve společnosti je velký sociální neklid a celkově se zvyšuje napětí. Do tohoto velmi výbušného koktejlu přichází Zemanova vláda odborníků.

Lidé se radují, že skončila Nečasova vláda. Ale politika bohužel/bohudík tak jednoduchá není. Lidem nelze ani vyčítat, že se v současné situaci neorientují. Chybí jim informace i čas a síla se po informacích pídit. S klesající životní úrovní se zvyšuje napětí a nejistota u lidí, kteří práci hledají, i u těch, kteří práci ještě mají. Roste počet těch, co přežívají od výplaty k výplatě. Jedni řeší nájmy, druzí hypotéku. Problém je u obou skupin totožný. Strach a obavy jsou identické.

Je tu strana SPOZ – Strana práv občanů Zemanovci. Dá se očekávat, že mnoho z těch, kdo zasedne do Rusnokovy vlády, objeví se rovněž na vysokých místech kandidátních listin SPOZ do sněmovních voleb. Miloš Zeman chce mít zkrátka mocenskou páku na sociální demokraty a podřídil tomu vše. 

Dále je tu Babiš, který se rozhodl naklonit si papírové i online deníky tak, že si jich pár rovnou koupil. Se svým hnutím navazuje na jiného podnikatele, který chtěl také bojovat s korupcí, kmotry, dinosaury a kdo ví čím ještě. Místo toho s tváří „čistého“ Radka Johna na plakátech přivedl do Poslanecké sněmovny tu nejhorší sebranku Věci veřejné respektive Lidem. Bude Babiš jiný? Nechá se národ přemluvit, aby opět zkusil věřit čisté duši úspěšného podnikatele? Kdo ví. 

Tomio Okamura se nadechuje, aby nás všechny zachránil. Objíždí republiku, hraje na nejnižší pudy a vlezlým marketingem ukazuje, že má řešení na všechno. Často se ve svých vyjádřeních pohybuje na hraně, občas zajde až za ní. Že je jinak naprosto nekompetentní, jak ostatně ukazuje při své „práci“ v Senátu, už nikdo neví. 

Zavedené politické strany v krizi se nacházející stahují dolů i ty, které v krizi nejsou. Důvěra ve stranickou politiku je narušena a klesá. Lidé koukají po někom, kdo je zachrání, kdo jim dá pocit naděje. Kdo jim nabídne jednoduché řešení a definuje nepřítele. Lidé potřebují vědět, kdo může za jejich problémy. Jsou to Romové? Jsou to polští výrobci potravin? Evropská komise? Nebo celá Evropská unie? Lze se jim divit?

Pracují "od nevidím do nevidím", aby večer unavení klesli do křesla k nenáročnému televiznímu pořadu. Sami nikdy nic neukradli, ale ze zpráv v televizi jim musí připadat, že už takových moc není. S nárůstem korupce se zvyšuje i míra drzosti a nevkusu, s jakou k ní dochází. Oni sami chtějí jen „klid na práci“ a dostatek prostředků na uživení rodiny.

Přesto je třeba s tím bojovat. Všechny tendence k vládě pevné ruky vedly k nastolení režimů, které neměly se svobodou a demokracií nic společného. To je nutné opakovat, vysvětlovat. Před tím je důležité varovat.